Stopem na Lysou horu

Stopování pro mě vždycky bylo velký adrenalin. Jsem trošku (hodně) strašpytel a v každém řidiči vidím minimálně masového vraha. Což na druhou stranu zase není úplně pádný důvod sedět doma.

A tak jsme se nějaké to léto zpátky s kámoškou domluvily, že vyrazíme na výlet stopem a to rovnou na Lysou horu. Nějak tam dojedeme, vylezeme nahoru, přespíme nahoře, druhý den zase slezeme a nějak dostopujeme zpátky do Brna. No a aby to nebylo jenom tak, tak jsme si daly závazek, že každá za celý víkend utratíme maximálně 250 korun.

Každá velká cesta začíná v Brně jízdou v šalině

Jak jsme si namyslely, tak jsme taky udělaly, sbalily se a vyrazily vstříc dobrodružství za pár kaček.

Napsali jsme si cedule a začaly stopovat. Ten víkend bylo ve stínu asi milion stupňů, takže ideální podmínky na stop a na vyběhnutí beskydského kopce.

Zastavovali nám samí zajímaví lidé, paní co jela kamsi směrem na Rožnov, muzikanti z kapely Queens of Everything (koukněte na ně, ať jim nějak oplatím tu jízdu) co jeli hrát na Colours of Ostrava a dva kluci co si mysleli že s nimi radši půjdeme na koupaliště než abychom lezli po kopcích (smůla).

Obídek ve Frýdku

A tak jsme křížem krážem s několika přestupy dorazili do Malenovic odkud měl začít náš výšlap. V místní hospůdce jsme si daly kofolu a utratily první peníze z budgetu, mezitím jsme si nechali dobít baterky v telefonu v erární zásuvce (protože přece jdeme do divočiny 😀 ) a plny odhlodání jsme vyrazily.

Při chabé paměti cesta nahoru nebyla nijak náročná, až na to děsné vedro a krosny plné vody (a trošky piva a jídla na večer 😀 )

Úplně zplavené, sluníčko nám dává zabrat…

Ale ty výhledy stojí za to…

Když už jsme nemohly, dělaly jsme, že sbíráme borůvky.

Pěkně zplavené jsme nahoru dorazily ještě před zavřením místního baru a tak jsme stihly doplnit i elektrolyty.

Nejlepší místo na přespání u vysílače už bylo zabrané a tak jsme se nakonec usadily pod meteostanicí. Bylo to super, krásné výhledy, západ slunce, no romantika. 🙂

Vítejte v naší ložnici

Krásný západ slunce viditelný z okna naší ložnice 🙂

Čelovky se ještě nenosily, zato se nosily svíčky a pivo.

Jak už to v horách bývá, noc byla celkem studená ale naprosto jasná a ty hvězdy které nijak nerušilo světelné znečištění byly prostě nejkrásnější.

Ráno po spacákové snídani jsme se pobalily a vydaly se zpět druhou stezkou. Cesta to byla nádherná.

Snídaně šampionů co vydrží i extrémní vedra.

Protože to byl naprosto uvolněný víkend, ani jsme moc neřešily, kam jsme šly, došly a jak se to tam jmenovalo. V nějakém hotelu jsme si daly oběd (i po něm nám každé v budgetu asi 50 korun zbývalo – neskutečné co se dá za víkend s 250 korunami zažít) a po odpočinku přišel čas vydat se směrem na Brno.

Není naše vina, že jsme moc netušily kde jsme..neměli to tam napsané.

Zrovna tam někde, kde jsme byly, moc aut nejezdilo a když už, tak o dvě zpocené, nemyté stopařky nikdo nestál. A tak jsme se vlekly v tom vedru po krajnici a snažili se někoho stopnout.

V nějakém větším městě se nám konečně podařilo stopnout auto a přesunuli jsme se směrem k Olomouci, kde jsme se nechali vysadit na benzínce. Odsud už jsme jeli přímo do Brna. S panem podnikatelem a jeho pěkným, čistým BMW ve kterém jsme se mi dvě spálené a upocené pěkně vyjímaly.

K večeru nás vysadil u Ústředního hřbitova a my vyrazily už každá svou šalinou směr studená sprcha.

Byl to naprosto úžasný a nezapomenutelný víkend plný zážitků, nachozených kilometrů a letního dobrodružství.

Beskydská třezalka sušená za horkého dne na batohu je prý nejlepší.

Myslím, že přišel čas zajít se zase na Lysou horu podívat. 🙂

Anna Škvařilová

Miluji cestování a užívám si ho naplno. Cestuji po světě chytře a jednoduše a svoje zkušenosti chci sdílet i s Vámi.

Můj příběh si přečtete zde. >>

Comments

Add comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *